Byl to okamžik, jehož vznik trval mnoho dní, týdnů a měsíců. Vyvrcholení devítiletého projektu, souhrn spolupráce a odhodlání a splnění snů. Ve středu 18. října^th, ráno poté Mezinárodní den pravé vanilkytým LittlePod cestoval do náš sad v IndonésiiByl to bezpochyby vrchol našeho pobytu na Bali.

Zážitek byl přesně takový, jaký jsme očekávali, a přesně takový, jaký jsme si kdy představovali. Zároveň to ale bylo víc. Ještě mnohem víc.

Ponořeni. Okouzleni. Made's Bali

Cesta tam to ráno byla hektická. Městské Bali bývá tak dechberoucí – doprava se tlačila nárazník na nárazník, zatímco se auto pomalu proplétalo Ubudem, všude kolem bzučely skútry a náš postup byl tak pomalý, že si ho ani nevšimli.

Změna, když přišla, byla citelná, asi 45 minut od našeho cíle. Vzduch se vyjasnil, jak se silnice zužovaly, města se měnila v vesnice a v roztroušené domy, jak začal náš stoupání, klikaté, klikaté, klikaté, výš a výš do kopců.

Silnice se proměnily v hrbolaté stezky, které náš řidič mistrně zdolával, zatímco Made ze svého stísněného místa vzadu ukazoval na tropické rostliny a stromy lemující naši trasu a volal nás na plantáž před námi.

Je tu kakao. Je tu káva. Mangostan. Durian…

Tam jsme s Made 2 před těmi lety šli lovit vanilkové révy.

Hledali jsme všude možně. Lovili, lovili. Zachraňovali, co se dalo.

Tohle bylo úplně jiné Bali – Made's Bali.

Byli jsme ponořeni, okouzleni a pak jsme tam byli…

Podání rukou. Objetí. Dobrá vůle všude kolem.

Vesnice – dům Made 2. Skromný, ale nádherný, s tropickými stromy a lesním životem všude kolem nás. Barvy byly živé, obloha tak modrá, místo klidné a dokonalé. Všechno, co jsme si kdy dokázali představit, a ještě víc…

V tomto příběhu je více než jeden Made. Během naší návštěvy jsme jich napočítali pět: Made, Made, Made, Made a Made. Náš Made – Dr. Made Setiawan, původní pěstitel vanilky z LittlePodu, kterého jsme poprvé potkali v Oxfordu, mnoho kilometrů od Indonésie – je Made 1 (nebo prostě Made). Ale Made 2 (na obrázku níže) je také výjimečný muž, hlavní muž na zemi, žijící v tiché spokojenosti vysoko v kopcích. Sjednocuje, inspiruje a vede všechny ostatní. Díky němu je to všechno tak úspěšné. Dělá to tak jednoduché.

Nikdy předtím jsme se nepotkali, a přesto jsme se v Madeině sluncem zalité zahradě objímali a podávali si ruce, usmívali se a radovali se, zatímco listí na stromech šustilo v tropickém vánku. Byl tam sladký čaj a pamlsky a navzdory zjevné jazykové bariéře se ozýval velký smích. Madein malý pejsek nám opatrně čichal k nohám – ostražitý, ale zvědavý. Brzy jsme si všichni pohromadě zvykli. Netrvalo to vůbec dlouho.

Brzy se ukázalo, že jsme dorazili dříve, než jsme očekávali – ranní doprava v Ubudu nakonec nebyla tak hrozná – a ostatní farmáři byli stále ve svých domovech a nevěděli, jaký je náš příjezd do jejich klidné vesnice, protože jim bylo řečeno, aby se tam nedostavili dříve než v 1 hodin. Made 2 prolomil ticho a vyjel na svém skútru, aby je všechny shromáždil. Netrvalo to dlouho. Jeden po druhém začali farmáři přicházet, vcházeli dovnitř, přidávali se k našemu rozhovoru, usazovali se na verandě, vyzouvali si žabky. Seznamování za seznamováním, další podání rukou a další objetí a tolik dobré vůle všude kolem.

Byli tam Made a Putu. Komang a Kadek. Made, Wayan, Wayan a (další) Made. Byl tam Pan Moyo, kterého jsme znali z filmu, který pro nás Made (1) natočil loni v říjnu, další Putu a další. Všichni měli kšiltovky LittlePod – někteří farmáři si vyměnili své stávající pokrývky hlavy, jiní si nasadili dvě čepice, jednu na druhou. Všude kolem panovaly úsměvy a zjevná, hojná radost. Právě jsme se potkali, a přesto už bylo naše pouto hluboké, naše spojení silné a významné.

Jsme rodina, pracujeme společně…

LittlePod vanilka farmář, Putu

„Jsme rodina, pracujeme společně,“ jeden Putu nám to řekl ze svého místa na verandě a to se nedalo popřít. Cítili jsme zjevnou spřízněnost, pocit sounáležitosti, příbuznosti a společného cítění. Neustálou připomínku toho, co děláme a proč. „Kdybychom tohle nedělali, nebyla by tu žádná vanilka.“ Řekl Made 2, rozzářený Made 1 tlumočil pro obě strany, zatímco jsme spolu seděli v přátelském prostředí, uvolněně a pohodlně ve vzájemné společnosti, tu trošku ledu, která se pod balijským sluncem už dávno prolomila. „Můžeme pěstovat vanilku, ale jako farmáři potřebujeme silný most k trhu,“ řekl v jednu chvíli Komang. Byla to hudba pro naše uši.

Vanilka vzkvétá. Životy se mění. Dokonalá harmonie.

Po občerstvení a dopití čaje jsme se vydali do lesa a dolů na farmu. To nejlepší. Vrchol. Vyvrcholení všeho. Jeden nebo dva šli pěšky, jiní jeli autem – tak daleko, jak to dovolily řídnoucí cesty a stezky, než bylo nutné provést složité manévry – zatímco ti, kteří se rozhodli pro skútry, se tam dostali během chvilky. Projížděli jsme vesnicemi, míjeli domy, které se stávaly stále vzdálenějšími, ozývali se pozdravy a veselé troubení klaksonů, zatímco jsme se proháněli kolem všech lidí, kteří s úžasem vykukovali ven, jejichž hlavy se objevovaly nad zahradními ploty a zdmi.

Z prudkých kopců dolů, kolem ostrých zatáček, cesta se zužovala a zužovala, až jsme se zastavili, ohromeni pohledem na bujnou zelenou vanilku, která roste všude kolem nás a vine se kolem kmenů tropických stromů. To byly původní popínavé rostliny vyrostlé z prvních sazenic, které LittlePod před lety pomohl farmářům poskytnout, a rostliny, které se Made and Made podařilo zachránit z okolní krajiny.

Lovili, lovili, zachraňovali, co se dalo. Všechno, co jsme očekávali. Mnohem víc.

Pěstování vanilky je něco, co miluji…

Farmář z LittlePodu, vyrobený

Vidět to tam, na tom místě a na vlastní oči. Dýchat ten balijský vzduch a trávit spolu ten vzácný čas. Naslouchat farmářům, slyšet jejich příběhy a sdílet jejich nakažlivé nadšení. „Pěstuji vanilku od 1980. let, ale nikdy předtím jsem ji takhle nepěstovala.“ řekl jeden Made, který díky tomuto projektu – této skvělé spolupráci, na které se tak dlouho pracovalo – konečně sklízí plody svého úsilí v lese. „Je to něco, co miluji, je to jako koníček, ale něco, co nám po celé té době dobře vyplácí.“ Průkopnický polykulturní systém Made funguje. Vanilka vzkvétá a životy se mění. V této těsné vesnické komunitě si toho všichni všímají a všichni z toho mohou mít prospěch. Biodiverzita. Les. Vzduch. Všechno je lepší.

„Plánuji v příštích několika týdnech začít pěstovat vanilku,“ vysvětlil druhý Putu – mladší vesničan, který si poprvé v dospělém životě dokáže představit udržitelnou a uspokojivou budoucnost v zemědělství a regeneraci lesů. Doposud práce znamenala dlouhé směny v podpalubí na výletních lodích, které plují daleko za břehy Bali, namáhavou existenci, kterou Putu konečně vidí za sebou.

„Od Made a ostatních farmářů jsem se toho tolik naučil a chci začít sázet a trávit čas tady v lese.“ dodal mladý muž, který si uvědomil, že ve svém domě v kopcích najde vše, co potřebuje. Stará se o les, sklízí plody. Bylo povzbudivé to slyšet. Díky tomu se veškeré naše úsilí vyplatilo.

Ten den jsme si toho mohli vychutnat mnohem víc: Ručně jsme opylovali vanilkovou orchidej – tak delikátní operace – než byly čerstvé kokosové ořechy setřeseny ze stromů, jejich silné skořápky rozsekány prudkými údery mačety a sladká voda uvnitř se pomalu otevírala pod hustým lesním korunami. Procházeli jsme se malebnými rýžovými poli, zatímco všude kolem nás se proplétaly káva, kakao a vanilka, mangostan a další vůně, které panovaly v dokonalé harmonii. Toto – dokonalá harmonie – bude tématem celého našeho výletu. Všechno to bylo shrnuto v těchto nejkouzelnějších okamžicích.

To, že tyto symbiotické vztahy – tyto vztahy jak lidské, tak environmentální – mají sílu mít takový dopad a zlepšit životy tak rozmanitých a odlišných lidí, a to jak na Bali, tak i mimo něj, bylo zdůrazněno během zážitku, který s námi všemi jistě zůstane navždy, farmáři i návštěvníky, se všemi LittlePoddery.

Vrchol, zvrat, splnění snů…

Tohle bylo všechno, co jsme si kdy očekávali a představovali. Tohle bylo mnohem víc. 

Chcete být informováni o nejnovějších dění v LittlePod HQ? Můžete. všechny naše nejnovější příspěvky na blogu najdete zdeNa Instagramu? My taky! Určitě se podívejte. Sledujte @little_pod zde!